Historie Klokot
Jihočeské poutní místo Klokoty najdeme v západní, okrajové části Tábora, z jehož centra sem vede přes údolí Tismenického potoka lipová alej. Již od 13. století je v těchto místech zmiňován hrádek pana Vítka z Klokot, u kterého stál malý kostelík. První písemný záznam o kostele samotném nacházíme později u jména místního faráře Bolecha v roce 1361. Klokoty, rozprostírající se na skále nad řekou Lužnicí, dostaly své jméno buď podle zvukomalebného staroslovanského výrazu pro proudící vodu v řece, nebo jak uvádějí jiné zdroje, podle dříve hojně se vyskytujícího klokočového keře. V kostele najdeme doložené patronicium (zasvěcení kostela na svátek Nanebevzetí Panny Marie) z roku 1389. Podle legendy se tu právě v té době Madona v podobě krásné dívky zjevila nejdříve pasáčkům a posléze i ostatním místním lidem, vyučovala je o Bohu a poté byla před jejich zraky anděly vynesena do nebe. Tento výjev znázornil dnes neznámý malíř ze Sezimova Ústí a pro obraz místní vystavěli nad studánkou u Dobré Vody kapli. Na místo začali proudit poutníci, a proto byl postaven malý kostelík, údajně 1000 kroků na východ od kaple, aby se nepoškodil pramen, jemuž byly i před událostí zjevení přisuzovány zázračné účinky.
Ani Klokotům se nevyhnuly husitské války, kaple byla pobořena a u fary bylo v roce 1421 upáleno asi 50 členů sekty adamitů. První zpráva o budování nové kaple na původních zbořeninách pochází z roku 1520, kdy se legenda zmiňuje o nálezu neporušeného původního obrazu Panny Marie. Ke konci 17. století táborská obec prodala Klokoty řádu benediktinů z Montserratu a jejich představený Didaco di Convero začal v roce 1701 se smělou přestavbou do podoby, v jaké poutní místo nalézáme dnes. Byla postavena chrámová loď, další dvě postranní kaple, kostel byl obehnán ambity s kaplemi v rozích a v jižní části byla přistavena rezidence. Benediktini byli sice během stavby z místa odvoláni a klášter připadl opět táborské obci, ale stavba mohla pokračovat dál díky darům od táborských měšťanů a mecenášů významných šlechtických rodů.
Místo je od počátku spjato s poutěmi k Panně Marii, hlavní pouť se koná vždy nejbližší sobotu k svátku Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna).
Oltářní obraz Panny Marie
je centrálním prvkem poutního místa. Jeho ranně barokní podoba pochází z dílny pražského malíře Johanna Andrease Burgera z roku 1636. V roce 1743 byl obraz umístěn na stříbrný oltář od zlatníka Františka Seitze, který je mj. autorem náhrobku sv. Jana Nepomuckého v pražské katedrále sv. Víta, Vojtěcha a Václava. Typově patří obraz k tzv. „klasovým Madonám“, zvaným tak podle klasů obilí, zde ratolestí, rozesetých po Mariině rouchu. S tímto typem zobrazení podle vzoru stříbrné sochy milánské Madony z přelomu 13. a 14. století se můžeme setkat na více místech střední Evropy.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
O podobě původně jednoduchého gotického kostelíka nemáme žádné zprávy. Po přestavbě z počátku 18. století připomíná půdorys kostela tvar dvojramenného kříže. Ke kruhovému základu kostelíka byla přistavena chrámová loď, nad původními kaplemi vedle presbytáře vznikly oratoře a po stranách lodi dvě velké boční kaple. Archivní doklady uvádějí, že stavbu vedl stavitel z nedalekých Ratibořských Hor.
Strop nad hlavním oltářem má klenutou báň, která je bohatě zdobená štukaturou s obrazy znázorňujícími Narození Páně, Útěk do Egypta, Svatbu v Káně a další výjevy z biblických událostí. V nápisech pod obrazy je ukrytý chronogram udávající vznik stavitelského díla (1707 a 1708). Z presbytáře je možný vstup do bočních kaplí, které jsou dnes využívány jako zákristie, oratoře nad nimi věnovali v roce 1708–1709 Hodějovští z Hodějova a Bechyňové z Lažan. Kněžiště a hlavní chrámová loď jsou odděleny obloukem zdobeným sochou piety, nad níž je erb patrona chrámu – města Tábora. Boční oltáře sv. Barbory a sv. Doroty vedle oblouku byly zřízeny díky rodině Deymů ze Stříteže. Lobkowiczové se zasloužili o velkou boční kapli sv. Josefa, jižní boční kaple sv. Václava vznikla nákladem Schwarzenbergů. Oltář v této kapli byl na počátku 20. století doplněn sochami sv. Cyrila a Metoděje, sv. Anežky České a sv. Ludmily. Strop v chrámové lodi vyzdobený obrazy z roku 1892, znázorňujícími Zvěstování, Nanebevzetí a Navštívení Panny Marie, je oproti stropům v bočních kaplích překvapivě rovný. Kúr, kazatelna i chrámové lavice pocházejí z roku 1720. V přední části hlavní lodi kostela zaujme velký náhrobní kámen, který uzavírá kryptu zbudovanou roku 1746 pro ostatky místních kněží.
Klášterní komplex
Prostor okolo kostela obklopují zastřešené, dovnitř otevřené chodby, tzv. ambity, s osmibokými kaplemi v rozích, které jsou stejně jako na kostele zakončeny kopulemi s cibulovitými báněmi, věží je v areálu celkem deset. Ambitové kaple jsou čtyři a jsou zasvěcené sv. Anně, sv. Vavřinci, sv. Vojtěchu a Panně Marii Růžencové. K výzdobě kaplí patří výjevy ze života každého ze světců na oltářním obrazu i v bohaté štukové výzdobě stropu, podobně jako v bočních kaplích kostela.
Již z doby budování poutního místa pochází rozměrné lunetové obrazy vystavené v západním ambitu. V jejich střední části se nacházejí výjevy z Kristova života, levá část zachycuje výjevy ze Starého Zákona a na pravé straně jsou zobrazeny události ze života Jana Nepomuckého. Právě jemu je v této části věnovaná výklenková kaplička. Na téže straně kláštera je také vstup na místní hřbitov.
Kaple i ambity, zbudované na náklady táborských měšťanů ve 20.–30. letech 18. století, nabízejí poutníkům odpočinek, stín a výhled na růžovou zahradu. Jižní část ambitů byla doplněna v roce 1743 výstavbou rezidence, která je od té doby sídlem duchovních správců. Zvukovou kulisu Klokot tvoří chorál zvonů a zvonků, kterých zde můžeme slyšet celkem deset. Nejstarší byl odlit roku 1508, druhý o století později, další přibyly v roce 1980. Jeden ze starších zvonů byl v 90. letech zasvěcený sv. Evženovi de Mazenod, zakladateli řádu misionářů oblátů Panny Marie Neposkvrněné.
Misionáři obláti Panny Marie Neposkvrněné
Novodobá historie klokotského kláštera je od roku 1994 spjatá s kongregací Misionářů oblátů Panny Marie Neposkvrněné. Slovo oblát má latinský původ a vykládá se jako obětovaný Bohu. Hlavním posláním Kongregace je podle přání zakladatele Evžena de Mazenod (1782–1861) být mezi nejopuštěnějšími lidmi a svou přítomností a praktickou pomocí ukazovat lidem na Krista. Pět tisíc členů řádu dnes pomáhá lidem v sedmdesáti zemích. Podle vzoru Ježíše, který nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil, i oblátské misie mají mnoho forem, které zahrnují jak zvláštní pozornost ochraně dětí a slabých, zranitelných lidí, ale také zprostředkování dialogu mezi různými náboženskými vyznáními. Významná je i jejich činnost v mezinárodních organizacích a při OSN, kde se zasazují o prosazování spravedlnosti a vytváření takových podmínek, které by umožnily, aby se hlas chudých dostal tam, kde se rozhoduje o jejich životě. V Klokotech působí zároveň jako správci místní farnosti, což zahrnuje i péči o rekonstrukci poutního areálu ve snaze o jeho zachování v autentickém stavu i pro další generace.
Současnost
Dnes na Klokotech žije farní společenství, které se schází při pravidelných bohoslužbách každý všední den a v neděli. Své místo i aktivity zde mají všechny věkové kategorie. Při slavnostech je přítomný chrámový sbor, jedna nedělní mše v měsíci je věnována dětem a rodinám s dětmi. Děti se zde schází i během týdne při výuce náboženství, dále na letních táborech, víkendových pobytech atd. Farníci sami vytvářejí zázemí pro praktické i technické fungování jak klášterního komplexu, tak i blízko stojícího poutního domu Emauzy (bývalé školy). Do Klokot je možné přijít vyslechnout si přednášku na rodinné, misijní či jinak zaměřené téma, o víkendech se lze zúčastnit duchovního programu, požádat o duchovní pohovor, křest či svatbu nebo si přijít jednoduše odpočinout. O pravidelném i aktuálním dění ve farnosti více na www.klokoty.cz.
Křížová cesta ke kapličce u Dobré Vody
Příjemnou vycházkou stejně jako přínosnou poutí může být klokotská křížová cesta, jejíž nynější podoba pochází z roku 1866. Tvoří ji 14 zastavení s dodnes dochovanými polychromovanými obrázky od táborského malíře Antonína Hály. Křížová cesta začíná u východního vchodu do poutního areálu, dále prochází lipovou alejí směrem dolů až ke kapličce sv. Jana Nepomuckého a neobvykle se stáčí zpět ke kostelu. Odtud sleduje cestu kolem hřbitova směrem ke kraji lesa a přes skalku s křížem znázorňujícím Kalvárii (snad z konce 17. století ) dovede poutníka mladou lipovou alejí ke kapli Dobrá Voda, k místu původního zjevení Panny Marie. Podoba kaple pocházející z roku 1730 navazuje na stavební styl klokotského poutního místa.
