Historie Klokot
Národní kulturní památka.
Příměstské poutní místo Klokoty se malebně rozprostírá na návrší nad hlubokým údolím řeky Lužnice, asi dva kilometry od historického centra města Tábora. Panorama klokotského kostela s deseti věžičkami na cibulových střechách zakončených lucernami vítá poutníka z dálky. Deset věží může připomínat deset prstů zdvižených k modlitbě – k prosbě za život svůj i svých blízkých, k modlitbě za českou zemi.
Novodobá historie poutního místa na Klokotech je od roku 1994 spjatá s kongregací Misionářů oblátů Panny Marie Neposkvrněné. Hlavním posláním kongregace oblátů je podle přání zakladatele sv. Evžena de Mazenod (1782-1861) „být mezi nejopuštěnějšími lidmi a svou přítomností ukazovat lidem na Krista“. Jejich specifikem je služba na poutních místech. Toto poslání připomíná od roku 1996 i socha sv. Evžena de Mazenod na fasádě klokotského kostela.
Od roku 1999 prochází celý poutní areál kompletní opravou z prostředků Programu záchrany architektonického dědictví při Ministerstvu kultury České republiky.
Díky stálé přítomnosti řeholní komunity oblátů je na Klokotech každý den slavena mše svatá. Lidé mohou také každodenně čerpat ze svátosti smíření, buď ve stanovené časy, nebo kdykoli po osobní domluvě.
V roce 2015 nás nově jmenovaný českobudějovický biskup Mons. Vlastimil Kročil povzbudil, abychom podnikli další kroky v úsilí o povýšení chrámu na baziliku minor. Tato myšlenka se objevila již po pádu komunistické totality v Československu v roce 1989 a ve farnosti pomalu zrála. Nadšení z podpory otce biskupa Vlastimila přeskočilo na celou farnost, protože bychom se tak stali první bazilikou minor v naší diecézi.
Historie
Podle legendy byl dřevěný kostelík založen ještě ve 12. století rytířem z Kotnova. První písemná zmínka o Klokotech pochází až z roku 1220, kdy je vlastnil Vítek z Prčice. Vítek z Prčice byl významným dvorským stolníkem – ministrem českého krále Vladislava. Do erbu vložil Vítek svým synům různobarevné růže a založil tak rod Rožmberků, který po dobu čtyř set let panoval v jižních Čechách.
Na klokotské hoře vyvěral již ve středověku pramen léčivé vody, pro kterou sem putovalo mnoho lidí. Posvátnost a věhlas místa ještě podpořilo zjevení Panny Marie, ke kterému mělo dojít již ve 13. století. Tehdy se podle legendy zjevila na stráních klokotské hory pasáčkům dobytka krásná dívka, která jim začala vyprávět o Bohu. Když chtěli znát její jméno, před očima jim zmizela. Po čase se zjevila krásná panna i dospělým. Její obličej zářil jako slunce a její šaty byly bílé jako sníh, krásné dlouhé vlasy splývaly dolů a ruce měla sepjaty k modlitbě. Když se zeptali na jméno, dostali od andělů, kteří dívku odnášeli, odpověď: „MARIA JEST JMÉNO JEJÍ!“ Na památku zjevení byla nad studánkou u Dobré Vody postavena kaple. Počet poutníků kaple rostl a brzy bylo nutné postavit větší kostel. Pro jeho stavbu bylo zvoleno místo vzdálené 1000 kroků na východ od kaple. Přestože se v některých pramenech uvádí datum svěcení kostela na svátek Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna 1392, stál zde kostel patrně již dříve. Ústní legenda praví, že kostel vysvětil rok před svou mučednickou smrtí Jan z Pomuku/Nepomucký, (mezi 1340 a 1350-1393) generální vikář pražské diecéze, jejíž byly Klokoty součástí. Rozvoj poutního místa přerušily husitské války. Klokotský kostelík, fara i klokotská tvrz byly poškozeny a rozvoj poutního místa se tak na dlouhá léta zastavil. Na protější „hoře“ založil Jan Žižka z Trocnova nové sídliště, jemuž dal název Tábor podle biblické hory v Palestině. Na místě husitského sídliště brzy vyrostlo opevněné město, které se stalo centrem husitství.
Poničený klokotský kostel byl roku 1447 částečně opraven, roku 1520 se přistoupilo k přestavbě, protože přestal vyhovovat svou kapacitou. Při obnově kostela se podle legendy našel na místě zbořeného chrámu starý zvon a údajně nepoškozený obraz Panny Marie. Zpráva o obnoveném chrámě, do něhož byl nalezený obraz Panny Marie zavěšen, se roznesla po okolí a lidé opět začali ve stále hojnějším počtu putovat na Klokoty. V roce 1622 objednal Ondřej Kokr pro klokotský kostel nový obraz Panny Marie Klokotské od malíře Johanna Andrease Burgera z Prahy. Obraz byl při velké slavnosti 15. srpna 1636 přenesen za účasti mnoha tisíc poutníků z Tábora do klokotského kostela.
Klokotský poutní areál se začal výrazným způsobem proměňovat na přelomu 17. a 18. století, v době, kdy v Čechách vyvrcholila mariánská úcta. Roku 1679 byly Klokoty prodány prelátu benediktinského kláštera z Montserratu, rodilému Španělovi Didacu à Convero. Deset let od započetí stavby (1700-1710) byl dokončen kostel a dostavba poutního areálu vyvrcholila v roce 1743.
V roce 1743 byl také objednán nový hlavní oltář u významného pražského zlatníka Františka Josefa Seitze. Tento staroměstský zlatník původem z Kostnice se proslavil prací na monstranci pro Týnský chrám v Praze, stříbrném svatohorském oltáři, náhrobku sv. Jana Nepomuckého ve svatovítském chrámu, spoluprací na oltáři Pražského Jezulátka a dalších dílech. Roku 1744 zapálila pruská vojska Tábor a poškodila i klokotský kostel. Vítězství nad pruským vojskem v bitvě u Klokot bylo přičítáno pomoci Panny Marie Klokotské.
V roce 1934 přichází do Klokot kongre-gace bratří Těšitelů a ujímá se zde duchovní správy. Po násilném vystěhování těšitelů z Klokot byl v klášteře až do roku 1965 zřízen domov důchodců. O přestárlé osoby se zde staraly řádové sestry vincentky, které klášter opustily v roce 1975. V době komunistické totality poutní areál pomalu chátral. Od 1. srpna 1969 se vrátili na Klokoty kněží kongregace Těšitelů Božského srdce z Getseman P. Alois Matulík a P. Zikmund František Tománek. V neděli 12. října 1980 odpoledne posvětil českobudějovický kapitulní vikář P. Josef Kavale zvonkohru, bylo posvěceno osm nových zvonů s názvy českých patronů. V roce 1992 začal táborský děkan Mons. Vyhlídka s rekonstrukcí a přetavbou protilehlé školy na poutní dům.
V roce 1995 předala táborská farnost dům farnosti klokotské, zastoupené oblátem P. Zdeňkem Čížkovským. Roku 1995 zřídil z klokotské expozitury českobudějovický biskup ThDr. Antonín Liška samostatnou klokotskou farnost spravovanou kongregací Misionářů oblátů Panny Marie Neposkvrněné. Na pozvání oblátů se nastěhovaly v témže roce do Klokot řádové sestry Kongregace Nejsvětějšího Spasitele ze Znojma, Klokoty opustily v roce 2003. Od příchodu na Klokoty se obláti snaží pečovat o klokotský poutní areál co nejlépe.
Život poutního místa
Pouti, putování nebo cestování na poutní místa mají svou tradici v životě církve již od raného středověku. Poutníci se uchylovali na místa, kde tušili silnější Boží přítomnost. Panna Marie byla od raného středověku vnímána jako prostřednice všech milostí a orodovnice u Krista za lidstvo. Také ke kapličce „U Dobré Vody“ na Klokotech, kde se podle legendy zjevila Panna Maria, putovali lidé od 13. století. Důvodem byla i tamější léčivá voda, která vyvěrala z nedalekého pramene.
Od té doby se klokotská hora stala oblíbeným místem poutníků a také živou farností. Panna Maria Klokotská začala být uctívána v širokém okolí, v Čechách, na Moravě i v Rakousku. Její obrazy se rozšiřují na oltáře do kostelů a kaplí. Pod ochranu Panny Marie Klokotské se utíkí obyvatelé měst a jako výraz úcty i ochrany se její sochy a obrazy dostávají do výklenků domů. Obrazy Panny Marie Klokotské se vydávají i tiskem a rozšiřují se mezi nejchudší. Na Klokoty přicházejí poutníci i v dobách velkých útrap Třicetileté války. Slavné poutě Pražanů na poděkování za vysvobození od nepřátelského obležení byly zaznamenány v roce 1688. Počátkem 18. století přicházejí do Klokot i rakouští poutníci z okolí Melku. Mezi četné návštěvníky Klokot patří císařovna Marie Terezie, která táborskému děkanu Pavlu Klášterskému posílá jako dar zlatý řetěz s reliéfem Panny Marie Klokotské. Vedle samotné císařovny přicházejí na Klokoty členové šlechtických rodů Schwarzenbergů, Lobkowiczů, Černínů, Deymů, Paarů a dalších. V roce 1740 je zaznamenáno 12 000 věřících, kteří na Klokotech přijímali svátosti. Velká prosebná a děkovná procesí přicházela v době válek o rakouské dědictví (1741-1748), v době kdy pruská vojska ohrožovala bezprostřední okolí poutního místa. V této době je složena i známá píseň: „Raduj se, raduj, celý světe, jak ta Klokotská růže kvete“. Z té doby jsou zaznamenána i četná zázračná uzdravení a zázračné úkazy na obličeji Panny Marie. Roku 1685 vidí svědci rány a jizvy na jejím obličeji, roku 1692 se obličej před svědky proměňuje, o rok později vidí svědci na obličeji viditelné světlo. To zaznamenali poutníci na obraze i ve 30. a 40. letech 20. století. S prosbami přicházejí poutníci i během první světové války. V roce 1922 se zde koná sjezd katolíků. V rámci „Milostivého léta“ se k získání plnomocných odpustků konaly do Klokot v říjnu 1934 četné průvody, na Klokotech jsou pořádány různé sjezdy katolických mužů a žen. 15. srpna 1936 vrcholí výročí 300letého přenesení obrazu Panny Marie na Klokoty. Celková návštěva se odhadovala na 30 000 osob. Za obrovské účasti mládeže se 2. května 1937 konala na Klokotech slavná pouť Legio Angelica.
Konec 2. světové války byl oslavován na poutních místech zástupy věřících. Také na Klokotech se polní mše u lipové aleje 15. srpna 1945 zúčastnilo 20 000 poutníků. Na pouť přicházely i krojované družiny. Podobně navštívená byla i pouť o rok později. Rok 1947 byl zasvěcen svatovojtěšským oslavám. Velká svatovojtěšská slavnost se na Klokotech konala od 11. do 12. července 1947. Byly zde za přítomnosti táborské posádky, dvou generálů, mnoha vojenských důstojníků a věřících přivítány ostatky sv. Vojtěcha. Velmi významná pouť se na Klokotech konala 15. srpna 1947. Do Klokot se sjelo 25 tisíc poutníků. Na pouť přiletěl pražský arcibiskup Josef Beran, který týž den vysvětil v Olomouci nového českobudějovického biskupa ThDr. Josefa Hloucha. Arcibiskupa Berana přivítal táborský starosta Sivera, spoluvězeň z koncentračního tábora.
Postupně byli internováni a uvězněni všichni těšitelé z Klokot i českobudějovický biskup Hlouch. Komunisté se snažili zabránit věřícím, aby se poutí účastnili, poutní bohoslužby se směly odehrávat pouze v areálu kostela, případně v kostele samotném. V roce 1968 se vrací po osmnácti-leté internaci českobudějovický biskup J. Hlouch. Jeho první soukromá cesta vede do Klokot. Děkovné pouti na Klokotech 18. srpna se vedle českobudějovického biskupa účastní i jeho nový sekretář, novokněz Miloslav Vlk a více než 25 tisíc poutníků z širokého okolí.
Nové období začíná po politickém převratu v listopadu 1989. Symbolickým krokem ke svobodě je přímý přenos bohoslužby z Klokot Československým rozhlasem na stanici Praha dne 11. února 1990. Hlavním celebrantem poutní bohoslužby k oslavě 600. výročí posvěcení kostela v roce 1992 byl Mons. Giovanni Coppa a českobudějovický biskup Antonín Liška. V roce 1994 přicházejí do Klokot členové kongregace Misionářů oblátů Panny Marie Neposkvrněné. O jejich opětovné zavedení do českých zemí se zasloužil český misionář v Africe P. Zdeněk Čížkovský, OMI (1921-2004). Mariánské pobožnosti a duchovní program, které dnes organizují obláti, se konají každou první sobotu v měsíci. Hlavní pouť na svátek Nanebevzetí Panny Marie se koná okolo 15. srpna a tzv. Malá pouť na svátek Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Prosby poutníků se díky přítomnosti misijního řádu oblátů ve větší míře začínají vztahovat nejen k českému národu, ale i k trpícím lidem na celém světě. Poutní místo Klokoty tak dostalo další rozměr.
Poutní dům je centrem přednáškové činnosti v rámci České křesťanské akademie, Mariánského misijního díla a Papežských misijních děl. Zajišťujeme stálou průvodcovskou službu pro zástupy turistů i poutníků z celé České republiky i ze zahraničí.
Klokoty i ve 21. století zůstávají živou farností a poutním místem, což dokládá také to, že byly místem Celostátního setkání mládeže v roce 2007, Celostátní misijní pouti PMD v roce 2011, každoročních oblátských poutí i oslav 200 let od založení Kongregace misionářů oblátů v roce 2016. 13. prosince 2015 zde byla diecézním biskupem Mons. Vlastimilem Kročilem otevřena jedna ze tří Svatých bran v diecézi v roce Božího milosrdenství.
Bohu díky!
Velmi bychom si přáli, aby povýšení chrámu na baziliku minor bylo vyjádřením významu tohoto místa a novým impulsem k životu s Kristem a jeho církví pro přicházející. Prosíme o modlitbu i podporu, aby toto místo bylo i nadále domem modlitby a útěchy pro hledající, znavené i mladou generaci.
Za farní rodinu a komunitu oblátů Panny Marie Neposkvrněné
P. Jiří Můčka, OMI
administrátor římskokatolické farnosti Tábor-Klokoty
