Charisma
Charisma je darem Ducha svatého určitému člověku a skrze tohoto člověka nebo skupinu lidí i celému Božímu lidu, aby tak Církev mohla pokračovat v Ježíšově misii (poslání), kterou je spása člověka a jeho život v plnosti.
Na počátku každého charismatu je vždy setkání s Bohem: Bůh povolává člověka k tomu, aby udělal zkušenost s jedním jeho Slovem nebo konkrétním aspektem Ježíšova života a toto slovo nebo určitou podobu Kristovy tváře vtělil do světa.
Bůh si na přijetí tohoto daru (misie) každého z nás pečlivě připravuje. Stejně tomu tak bylo i s Evženem de Mazenod. V domě svých rodičů zakusil v dětství hojnost a nadbytek. V důsledku Francouzské revoluce ale záhy o všechno přišel: stal se uprchlíkem, rodina přišla o majetek a nakonec se i rozpadla. Během svého italského exilu Evžen prochází obdobím nedostatku, ale také duchovního zrání, musí se starat o živobytí, ale zároveň se rozpomíná na své šlechtické kořeny a vede na Sicílii život mladého, často znuděného šlechtice. Po návratu do Francie prožívá dvouletou krizi, kdy hledá sám sebe. A pak se v r. 1807 na Velký pátek setkává při pohledu na kříž s Ježíšem. Cítí se obklopen Boží láskou a hluboce si uvědomuje, že Ježíš za něj položil svůj život. Uvědomuje si, kým pro něj Ježíš je: jeho milosrdným Spasitelem. Zároveň nachází sám sebe a ví, že je sice hříšníkem, ale hříšníkem milovaným a vykoupeným. Dostává tak i odpověď na to, co má v životě dělat: dát všechno Bohu, být celý pro Boha, tedy to, co později nazve oblací. Tato osobní zkušenost proměňuje jeho pohled na lidi a na svět a on se rozhoduje, že jeho službou Božímu království bude přivádět lidi ke stejné zkušenosti, kterou učinil on sám, tedy k setkání s Ježíšem - milosrdným Spasitelem.
Tento dar, který se stává současně i odpovědností, pak od něj dostávají i jeho duchovní synové: misionáři obláti. Každý oblát se tak stává účastným daru, který Bůh sv. Evženovi dal. Zakouší stejný přátelský vztah k Ježíši a Církvi a snaží se skrze svědectví komunitního života a společně uskutečňovanou misii přivádět ostatní ke stejnému přátelství a vědomí důstojnosti člověka jako Božího syna a Boží dcery.
