P. Václav Žitný, narozen 12. října 1917 v Kašovicích u Sušice. Otec byl lesní hajný na panství barona Henneberg-Spiegel v Hrádku. Matka pocházela ze selské usedlosti ve Zbynicích. Měli šest synů. Václav chodil do obecné školy do Hrádku a do měšťanské školy do Kolince. Z druhého ročníku přešel 1. 9. 1939 na Jirsíkovo gymnasium do Českých Budějovic. Bydlel v tzv. Malém semináři, což byl diecézní internát pro budoucí adepty kněžství. Pobyt mu hradil baron Henneberg-Spiegel. Po maturitě pracoval půl roku v továrně SOLO v Sušici, aby finančně ulehčil rodičům. V roce 1938 nastoupil a vystudoval v kněžském semináři v Českých Budějovicích. Z jeho maturitního ročníku studovali celkem 14 spolužáků teologii, dostudovali téměř všichni. V říjnu 1942 nastoupil na nucenou práci v Reichu v Elsu, kde pracoval jako stavební dělník za těžkých podmínek. Bylo to v posledním ročníku před vysvěcením. Vysvěcen byl 25. 6. 1944 v Praze biskupem A. Eltschknerem. Primici měl 3. 7. 1944 ve Zbynicích, kde byl jako administrátor jeho bývalý starší spolugymnasista Miloslav Trdla. Od 1. 1. 1945 byl kaplanem v Deštné u Jindřichova Hradce u faráře P. F. Šímy. Zde prožíval i dramatický konec války, o vlas jej minula kulka vystřelená esesmanem. V Deštné také začal studovat doktorát na teologické fakultě v Praze a složil první státní zkoušku. Od 1. 9. 1945 byl administrátorem v Lodhéřově Od 1. 8. 1946 byl kaplanem a od 1. 5. 1948 administrátorem v Ledenicích. Kaplanem byl u kanovníka agrárního senátora P. F. Krohera, který po druhé mozkové mrtvici onemocněl. Vedle kněžské práce práce převzal i starost o kanovníka. Biskup ThDr. Josef Hlouch mu nabídl stáž na Římské Gregoriánské univerzitě a místo jeho sekretáře. Politické změny komunistického převratu roku 1948 mu však překazily odjet do Říma i nedostal státní souhlas k výkonu biskupova sekretáře. Od 1. 12. 1948 byl kaplanem a liturgickým poradcem Chrámového družstva v Pelhřimově. Zde byl také 24. 7. 1950 zatčen a internován v kněžském sběrném táboře v Želivi. Dne 29. 11. 1951 byl převezen do Hájku u Prahy, kde byl do 30. 10. 1952. Táborským kaplanem byl od 1. 11. 1952, od 1. 2. 1974 se stal osobním děkanem a administrátorem táborské farnosti podle práva až do roku 1985, kdy pro nemoc odešel do důchodu. Zemřel v táborské nemocnici 31. 12. 2007, pohřeb se konal v pondělí 7. 1. 2008 v táborském kostele. Pohřební obřady vykonal českobudějovický biskup msgre Jiří Paďour za účasti cca 30 duchovních. Po zádušní mši svaté, při které zpíval chrámový sbor, byla rakev převezena a uložena do hrobky na klokotském hřbitově. Díky za jeho mnohá osobní svědectví.

Na slavnost Nanebevzetí Panny Marie, v neděli 15. 8. 1999 v 10 hod. při mši svaté zastupoval P. Žitný obláty a pronesl v přeplněném klokotském kostele promluvu:

Panno požehnaná, naše Paní, rozpomeň se, že jsi v pravdě Matkou všech. Shlédni na všechny svými mateřskými pohledy:

• na chudé, abys jim pomohla,
• na nemocné, abys jim zmírnila bolesti,
• na ztrápené, abys je potěšila,
• na hříšníky, abys je obrátila,
• na věrné, abys jim vymohla horlivost,
• slovem na všechny, aby se všichni skrze Tebe přiblížili Ježíši svému Spasiteli, Tvému Synu, jenž s Otcem a Duchem svatým živ je a kraluje na věky věků. Amen.

V katolickém týdeníku je krátká zpráva, že zítra bude padesát let, kdy byl povolán na věčnost kněz ThDr. Čeněk Maria Tomíšek, profesor bohosloví v Hradci Králové. Vychoval tam řadu kněží v neochvějné věrnosti Kristu a Jeho církvi. Ano, byl to ušlechtilý kněz, vysokého vzdělání, hluboké zbožnosti, mistr slova učitele, kazatele i básníka a spisovatele. Těch veršů a vět napsaných k úctě Panny Marie!

V jedné své legendě vypravuje, jak se nebešťané chystají oslavit svátek Panny Marie. Vyhlásili soutěž, kdo jí nazve nejkrásnějším jménem. Zvítězí ten, kdo jí dá jméno, které se bude oslavenkyni nejvíce líbit. Panna Maria pak svou spokojenost projeví úsměvem. Soutěž začala. Soutěžící svatí vyslovovali jeden po druhém své navrhované jméno: andělé, apoštolové, mučedníci, vyznavači, řeholníci, panny a svaté ženy. Panna Maria se stále laskavě dívá a poslouchá, ale neusmívá se. Všichni jsou tím trochu zaskočeni. Až najednou přišel malý chlapec a děvčátko. Nedělali si žádné starosti s tím, co a jak jí řeknou. Jen jí oslovili: Ty jsi naše maminka. Panna Maria je pohladila s radostným úsměvem. Všichni svatí a světice na nebi poznali, jaké jméno Panně Marii se nejvíce líbí. Co s tím chtěl P. Tomíček zdůraznit? On sám projevoval celá léta velikou dětskou lásku k Panně Marii a vedl k ní také své duchovní dcery a syny. Svou legendou je nabádal, aby nehledali vznešené mnohomluvné modlitby a složité způsoby mariánské úcty, ale aby si uvědomovali, že v této věci na výsost platí slova Páně: „Nebudete-li jako děti, do Božího království nevejdete!“ Buďme tedy jako děti a projevujme svou lásku k nebeské Matce Panně Marii prostě, dětsky a upřímně. Čím může udělat dítě větší radost své Matce. Jistě, že ochotnou poslušností, vyvěrající z lásky. Dobře víme, co nám Panna Maria doporučuje a co od nás žádá. Na mnoha poutních místech světa nám to připomíná. Nebývají to vždy místa velkých bazilik a katedrál. Jednou jsem se na poutním místě Panny Marie v Beneux v Belgii naučil dětsky prostou modlitbu, kterou tam pronesl ve své poutní alokluci Msgre. Kerhofse, biskup z Liege, kterou jsme se pak dlouho modlili v našem táborském kostele a kterou jsme zahajovali naši dnešní bohoslužbu. Naše země je země na tato místa setkání s Pannou Marií přebohatá. Patří mezi ně i naše jihočeské Klokoty. I zde nám Panna Maria mimořádně projevuje svou mateřskou lásku, svou snahu být s námi, se svými dětmi v trvalém spojení. Otevřme jí dnes svá srdce při zpěvu, v modlitbě, ve svých prosbách i díku učinění a zaposlouchejme se do jejich slov. Nepřeslechněme její slova útěchy, povzbuzení, poučení a varování. Mnohé z Vás sem dnes provázela bolest v srdci, že děti, které jste se snažili vychovat ve víře v Boha, ji zaměnily za lhostejnost. Podle nich dnešní člověk již Boha nepotřebuje, stačí si sám, žije se mu celkem dobře, k čemu se modlit? Proč si komplikovat život něčím, co by jej mohlo omezovat v osobní svobodě?… Ano, nepotřebuje sloužit Bohu a nepozoruje, že otročí sám sobě a jiným … Stejnou bolest prožívalo Srdce Matky všech matek, vždyť jí její Syn svěřil kdysi apoštolu Janovi, všechny ty pro které tekla jeho krev. Dnešní lidstvo se jako celek podobá pobloudilým dětem. Technika a ekonomika dosáhly stupně, kdy už člověku připadá, že může všechno zvládnout, objevit všechna tajemství a spoutat všechny síly světa. Ano, ale úměrně s tím ztrácí schopnost poznat a ovládnout sám sebe. Jsme svědky velkého rozmachu a blahobytu na jedné straně, avšak na druhé straně zmítá světem nenávist, války, teror, vraždění, mnozí umírají hladem. Panna Maria ví, že její děti tím na sebe svolávají Boží tresty a snaží se vyburcovat jejich svědomí. Proto je ústřední myšlenkou její komunikace se světem pokání. Tak tomu bylo v La Saletě, v Lurdech, ve Fatimě a je tomu tak i v Medžugorii i na Klokotech. Matka Boží od nás nevyžaduje žádné mimořádnosti. Vyzývá nás jenom ke změně smýšlení, to znamená zaujmout správný postoj ke všemu, dát všem hodnotám oprávněné místo, tedy rozlišovat, co je opravdu důležité, co má věčnou cenu. Nezaměřovat se příliš na to, co je světské, pomíjivé. Z tohoto pohledu se pak jeví mnoho věcí jinak, vše se zjednodušuje. Učme se důvěřovat a uvědomovat si svou závislost na Bohu a záhy poznáme i Jeho lásku k nám.

To vše nám ukazuje Panna Maria. Nyní nás volá k záchraně našich bližních. My proto mnoho vykonat nemůžeme, ona však ano. Připomínejme jí to denně, když jí do jejích rukou kladem své modlitby. Věnujme jí dnes tento dárek. Alespoň jednou modlitbu Anděl Páně. Opravdu každý den, poctivě a pozorně vyslovenou. Při večerním zamyšlení nad skončeným dnem, bychom si měli splnění svého slibu vždy připomenout. Je to maličkost, ale to co dáváme z lásky, má hodnotu věčnou. Nedělejme si příliš velké předsevzetí, protože naše osobní svatost roste z věrnosti v maličkostech. Věnujme tedy dnes Panně Marii svůj dárek a věřte, že i ona nás obdaruje a že neodejdete z dnešní poutě bez projevu její lásky. Připomeňme si slova písně, ve které vyznáváme: Ty jsi naše milá Matka, tys naděje všecka. Panna Marie, naše naděje a Matko, oroduj za nás u svého Syna. Amen.

(Připravili M. V. a L. Š.)