Na sobotu 5.ledna zvalo Misijní kubko v Klokotech všechny děti, rodiny a farníky na společné zastavení. Již se stává tradicí, že děti z Misijního klubka hrají pro ostatní betlémský příběh. Vše začalo v loňském roce, kdy se klubíčko rozhodlo vyjít ze svého času a prostoru a potěšit svým představením nemocného pana faráře. Stejně jako vloni na faře, ani letos ve farním domě nechyběla rodinná atmosféra, ke které patří nějaká ta improvizace, slzící babička, když vidí svého vnoučka tak pěkně hrát, společný smích,… Malý tichý zázrak a zastavení. Po tak trochu klokotském maratonu, jakým tady někdy Vánoce bývají, protože se v tuto dobu místo stává opravdu poutním a za jesličkami a na vánoční bohoslužby a koncerty sem putují davy obyvatel Tábora. V sobotu “po Vánocích” se tedy znovu v poutním domě potichu odehrál příběh o narození a všichni přítomní ho také společně po představení oslavili pojídáním přinesených dobrot a pitím čaje a kávy.

To, že se příběh odehrával v sobotu, kdy také chodí Tři králové po mši svaté před kostel, mělo za následek, že se na konci setkání do králů proměnili takřka všichni účinkující. Malou bitku o koruny… musíme jim ještě prominout. Tady nikdo nechtěl být největším králem, ale všichni chtěli být největšími koledníky.

Lednový počin Misijního klubka přesně vystihuje podstatu, o co se v Papežském misijním díle dětí vlastně jedná. Skupinky dětí vedených dobrovolníky při farnostech se nejenže modlí a poznávají misjní dílo církve ve světě. Jejich touhou a krásným posláním je úzké sepětí s vlastní farností a “misijní dílo” uvnitř ní a pro ni. Karolíně, Jáje, Janče, Nele, Terezce, Verče, Michalovi,… tedy velké díky za víru, že tahle jejich práce navíc ke všem vlastním povinnostem má smysl. (H. K.)

Fotogalerie ZDE: