"V pohádkách dívky svou láskou vysvobozují prince zakleté do všelijakých zvířat, obludných medvědů a tygrů, aniž vědí, že z nich budou princi. A chlapeček přijme od dědečka kameny a neví, že z nich bude zlato, až později to pozná. Tak posílá Pán i do naší blízkosti medvědy a vlky, aby se skrze naši lásku proměnili v prince, dává nám do rukou těžké kamení, ostré jako škvára, podává nám trní. Ale my je odmítáme přijmout, nechytíme trny holou rukou a ono nerozkvete do krásné růže. A nevzhledný kámen se nepromění ve zlato, ani medvědi a vlci v prince, protože je nemilujeme. A tak mysleme stále na lásku, že je všechno, že je první a poslední, že je na začátku, uprostřed a na konci naší cesty. Je tolik zapotřebí nechat se uchvátit Kristem –Láskou, stát se náměsíčníky Lásky, kteří s jistotou chodí po římsách tohoto světa, provazolezci lásky nad městy, bez sítí, lidmi, kteří s jasnozřivou jistotou dělají něco, co nikdo kolem nechápe (a ani oni sami), jen Ježíš a chválí je za to.“ To jsou slova P. Otto Opálky. 

A já Vám přeji požehnané prožití zbytku postní doby a Velikonoc. O Velikonocích se můžeme vždy znovu radovat z toho, že láska je silnější než cokoliv jiného - dokonce i silnější než smrt. A znovu nás náš Pán svým vlastním příkladem utvrzuje, že má význam na ni vsadit úplně vše - i když je to dost náročné a učíme se to celý život. 

Váš P. Pavel Zahradníček OMI